S láskou o dětském spánku

 

Spánek dětí a problémy s ním spojené se dotýkají většiny rodičů. Já se řadím do tábora maminek dětí s nulovou potřebou spánku.  Kdo má podobný poklad doma jistě ví, jak náročné to je. 

V následujících řádcích se s vámi podělím o to, jak se to se spánkem vyvíjelo u nás a co mi pomohlo nezbláznit se :)

 

Nevěřte tabulkám!

V mateřství chceme vše zaškatulkovat, vše uklidit úhledně do šuplíčku, hlavně aby to zapadalo. Ale naše děti nejsou konstanty a čím dříve pochopíme, že doma máme jedinečné stvoření, tím lépe se nám všem bude dýchat.

 

První měsíce

Paradoxně asi nebyly ty nejnáročnější. Ano náročné bylo, že Gabi přes den nespal nikdy v delších časových úsecích, dával si 20ti minutové šlofíčky a nebylo vyjímkou, že spal 20min za celý den a doslova pár minutek při kojení. Noci ale byly fajn. Spal ve 3-4hodinových blocích, takže se nakojil 2-3x za noc a já vstávala odpočatá.

Pak ale přišel zlom a nadešel čas nočních party. Po kojení kolem 1-2 ráno nechtěl usnou a tak byl nejméně hodinu vzhůru. Koukal na mě a byl to nejspokojenější mimino. Když pak začal být aktivnější, tak tu hodinku si hrál na bříšku a já měla prostor pracovat. Samozřejmě jsem dostala rady typu “nesmíš ho vzít z postýlky/nesmíš ho nechat si hrát..”, ale pokud jsme v postýlce zůstali, tak jen plakal. Já si vybrala mít spokojené mimino místo uplakánka a svůj vlastní klid.

V prvních měsících je problematická i častější potřeba přebalování, děti rozebereme buď manipulací nebo chladem, když je svlékáme.

Do 6. měsíce než se Gabi definitivně rozlezl jsem se ho snažila udržet v postýlce. Byť jsem jeho postýlku bez bočnice měla přiraženou ke své, tak i těch pár centimetrů mezi námi pro něj bylo stěžejních a tak mě občas probudil houkající monitor dechu, když přilezl ke mě. Ve chvíli, kdy jsem pochopila, že mě potřebuje cítit úplně vedle sebe se nám ulevilo a začali jsme všichni spát společně. Spánek se raketově zlepšil.

 

Uspávání aneb spánkové asociace.

Snažte se porozumět vašemu děťátku a pochopit, jak se mu nejlépe usíná. Vyzkoušet toho budete muset určitě víc, ale jakmile najdete způsob, který bude vyhovovat vám oběma, tak přijde obrovská úleva, klid a dávka mateřského sebevědomí.

Co mohou být spánkové asociace?

Houpání. Mám na mysli ten kolébavý, pomalý, klidný a monotónní pohyb. Můžete tak uhoupat děťátko na rukou, v nosítku/šátku, ve vaku nebo houpátku.

Nošení. Někdy houpání v nosítku nezabírá, ale taková procházka ta dovede uspat spoustu miminek.

Skákání na balónu. Asi jediná věc, kterou jsem nevyzkoušela, protože do našeho bytu už se balón nevlezl :)

Jízda kočárkem. To byla naše tutovka! Musela jsem jezdit za každého počasí a čím bylo chladnějí tím lépe se spalo. Ale kola se musí točit a tak zastavení bylo jistotou rychlého probuzení stejně jako jízda po nerovném povrchu. Takže můj osobní trenér dbal na to, abych nachodila alespoň 13km denně. Do 9měs vyžadoval dlouhý spánek venku v kočárku 2x denně, poté se to zlomilo a jeden denní spánek vyžadoval venku a jeden doma.

Jízda autem. Tak schválně, kolik znáte rodičů, kteří zoufale v noci objížděli blok než děťátko usnulo? Pro cestovatele mám jeden tip. Pořiďte si kvalitní fusak do sedačky. Tak i v zimních měsících můžete dítě uspat pohodlně v pyžamu. Vše má své ale - Gabča sice bez problémů v autě usíná do dneška (2,5roku), ale je nepřenositelný a tak jsem čas od času byla vězněm v autě.

Kojení. Na uspávání kojením není nic špatného. Je to pro miminko nejbezpečnější chvíle v jeho “přístavu jistoty”. Není divu, že kojením jsem uspávala co to šlo a světe div se, nakonec usíná spokojeně i bez kojení.

Společné chvilky. Najděte si společný rituál - mazlení, hlazení, povídání si. Děti naši blízkost potřebují a je naprosto normální a dokonce přirozené, že děti potřebují k uspání rodiče.


Neděláte nic špatně, když vaše miminko/batole neusíná samo.

 

Kaziči dětského spánku.

  • Plná plenka. Záměrně nepíšu mokrá, protože díky českým plenkám jsou naše děti v suchu, ale je to ta naducaná a těžká plenka, občas i s větším dárečkem. Pamatuju si, že jsem občas ze zvědavosti pročúrané plenky vážila a naprosto normální byl stav i 300-400g a to už prostě děťátko pozná.
  • Spánková regrese (dle tabulek 4., 8. a 18. měsíc). Prudké změny ve spánkovém režimu zapřičiněné přirozeným vývojem. Zhoršení spánku resp. spánková regrese šla vždy ruku v ruce s velkými pokroky. Kdykoli pokořil další milník - otáčení se, vzpřímění, plazení, lezení, sed, chůze…, tak následovalo několik probdělých nocí.
  • Nemoc. Neovlivnitelná věc. Pokud je dítě v bolestech či horečkách je jasné, že se to odrazí také na spánku. Ano, některé děti nemoci doslova zaspí a nabírají síly, jiné usnout nemohou. Oba stavy jsou fyziologické - přirozené.
  • Zuby. Tupá a nekončící bolest prořezávajících se zoubků pokazila na světě už mnoho nocí.
  • Změna prostředí. Cca do 2 let kdykoli jsme spali u tchánovců, tak jsme vlastně nespali. Ze začátku to na něj bylo příliš mnoho vjemů a “cizích lidí”. Pak přišlo prohlubování vztahů s dědečkem a babičkou a potřeba užít si jich naplno, ale večer a v noci si vlastně uvědomil, že se mnou přes den nebyl a potřeboval si to domazlit. Až právě okolo druhého roku se naučil naše návštěvy vybalancovat.
  • Příliš mnoho vjemů. Občas v honbě za dokonalým programem pro naše děti to prostě přeženeme a aktivit je příliš mnoho.

 

 

Kolik spánků denně?

Zklamu vás, ale ani zde to není o tabulkách a o tom “co by mělo”, ale o tom, co vaše dítě vyžaduje.

Gabčovi stačili do roka dva dlouhé spánky denně plus občas kontaktní zdřímnutí u kojení, při mazlení nebo v šátku (10-20min).

V roce jsme přešli na jeden cca 2hod denní spánek, který se snažím udržet až do teď (2,5roku). Pravdou je, že posledních pár měsíců vnímám, že denní spánek Gabi nepotřebuje a spíše to v tuto chvíli naplňuje moji obrovskou potřebu odpočinout si. To s sebou nese i problémy s usínáním a mnohdy pláč, takže budu muset sesbírat síly a odpolední spánek zrušit. Není ale vyjímkou, že odpolední spánek vyžaduje i 4-5 leté dítě. Mám jich kolem sebe dokonce mnohem více než těch, kteří v poledne nespí.

 

Kdy konečně prospí celou noc?

Těžko říct… Jsem s tím už trapná, že? Cílem není vás otrávit, ale opravdu silně zdůraznit, že nemůžete čekat, že vaše dítě bude spát stejně jako to od sousedky.

A vůbec co znamená prospat celou noc? Ani jako dospělí neprospíme celou noc. Probudíme se s potřebou na WC, s mravenčením v noze, máme žízeň, něco se nám zdá a mohla bych pokračovat dále a dále.

 

A když už jsem u těch tužeb rodičů, tak tady máme spánkový trénink aneb nechej ho vyřvat. Tohle je cesta pro mě naprosto nepřípustná. Neříkám, že nefunguje, je dokonce ověřena generacemi, ale z mého pohledu na dětské psychice, vztahu rodič - dítě a spánkové hygieně vůbec zanechá mnohdy nenapravitelné škody. U této techniky je nejhorší to, že vlastně “funguje”. Ze začátku děťátko necháme vyřvat 5min, pak 10min a pak intervaly prodlužujeme. Nakonec přestane řvát úplně. Co se ale děje ve skutečnosti? Dítě nás pláčem volá, ne opravdu nás nevydírá, ale potřebuje usnout v bezpečí. Právě usnutí je nejtěžší část dne, protože ví, že nás musí opustit a to je pro ně těžké, obzvláště v období separační úzkosti a co uděláme? Necháme je v tom samotné a oni to zkoušejí, volají na nás… A nakonec… Nakonec je zlomíme a oni to přestanou zkoušet, ví, že maminka ani tatínek nepřijdou, když je potřebují. Přichází nedůvěra.
Mě samo o sobě tato metoda prostě přijde postavená na hlavu, protože chceme, aby dítě spalo samo a co pak uděláme my? Jdeme si lehnout do postele k partnerovi…. Není to absurdita?

A absurdita číslo dvě - dítě pláče v postýlce a máma pláče nad sklenkou vína v kuchyni, protože jí ten pláč trhá srdce, ale ona tam přece nemůže, protože ho musí nechat vyřvat….

Abych jen nekřivdila, samozřejmě jsou i děti, pro které samostatné usínání není problém. Jedná se vesměs o naprosto pohodové děti, které jen tak něco nerozhodí. Je jich pomálu, ale i takové jsou :)

 

A abych neskončila “špatně”, tak předávám nejdůležitější radu, která zlepšila můj spánek. Neřeště kolikrát vstáváte nebo kolik je zrovna hodin. Když už k dítěti vstáváte udržujte se ve “stand by” režimu, tedy naplňte rychle potřeby dítěte, ale nekoukejte kolik zrovna je hodin a jak dlouho ještě můžete spát a už vůbec nekoukejte do mobilu. Teď se mi to poučuje, když jsem všechny tyto chyby sama dělala :)

 

Tak nezapomeňte, že spánek není konstanta a vždycky budou ty lepší a horší noci a lepší a horší období. Ale i problémy se spánkem jsou jen obdobím, na které v jejich pubertě budeme vzpomínat s úsměvem.

 

S láskou @vysoudilovadita