Odplenkování, díl II.

Pamatujete ještě na první díl odplenkování? Pokud jste ho nečetli, tak se podívejte zde:)

 

Psala jsem ho loni v květnu a dnes, než jsem se dala do psaní, tak jsem ho pročetla znova.
Víte co mi udělalo největší radost? Že se mi to vše vlastně vyplnilo.

 

K odplenkování u nás opravdu došlo stylem “Mami, nechci plenku”. Ten den si vybavuju naprosto přesně. Bylo to jen krátce po druhých narozeninách a opravdu je od té doby bez plenek. Bylo to bez náporu, bez slz, bez nucení. Stačilo prostě “být s ním”. Ovšem na rovinu říkám, že 100% bez nehod to nebylo :) To jsem si zase namalovala možná maličko moc růžově..

 

První dva dny s sebou přinesly každý dvě nehody, které se staly během hry. Hodně nám pomohla knížka “Už žádné plenky”, kde je krásně vysvětleno, že se nehoda stane každému. A tak bez křiku, ponižování, jakéhokoli “fuj” apod., jsem svlékla oblečení, společně jsme ho dali do pračky a bylo zapomenuto. Samozřejmě každý úspěšný pokus jsem ho vychválila do nebe. Nedávala jsem však žádné odměny, pořád to tak nějak v sobě mám, že systém odměn taky není směr, kterým bych se chtěla vydat.

 

Další dny a týdny se nesly v obrovské důvěře jeden ke druhému. Já jsem na něj netlačila a neptala jsem se každou minutu “A nechce se ti čůrat?” a on měl pocit kontroly situace, která je důležitá. Když jsem už viděla, že se ošívá nebo prostě na nočníku nebyl dlouho, tak jsem mu ve chvíli klidu nabídla, že se půjdeme vyčůrat. Důležité je nevytrhnout dítě ze hry nebo aktivity, aby si pak prostě nočník nespojilo s negativními emocemi.

 

No a jak plynul čas, tak už převzal plně kontrolu nad situací a řekne si sám. Díky tomu už “nevím” co je to nehoda, za těch několik měsíců bylo nehod maximálně do 10, více ne. Ta poslední se stala zrovna minulý víkend, tak po půl roce. Babička ho rozesmála tak, že se z toho počůral a to doslova :) Ale není tohle spíše roztomilost než nehoda?! :) Jistě v tu chvíli mě to mrzelo, protože jsem už na něm viděla, že se mu chce a v momentě klidu jsem mu nočník nabídla, ale beru to tak, že s babičkou se vidí málo, je to pro něj vzácnost a prostě se stalo, nic bych z toho nedělala.

 

V zimě jsem plenku dávala i na ven, protože přeci jen pročůraná kombinéza asi není nic moc a maminky, které odplenkování teprve čeká, tak nehoda znamená, že se pročůrají až do bot :) A těch zimních zase tolik na střídačku nemáme. :)

 

S jarním počasím jsme odbourali plenky úplně a nechávám pouze na spánek a to jak přes den, tak i přes noc. Přes den se v 95% budí se suchou plenkou a kolikrát ho čůrání i z postele dostane. V noci se to odvíjí podle aktuálního zdravotního stavu a režimu. Když je nemocný, tak ráno plenka vždy pročůraná je. Snažím se ho před spaním na nočník vzít, ale opět situace “teď jdeme spát, tak prostě MUSÍŠ!!” mi není příjemná a tak někdy najdu ráno plenku suchou a jindy pročůranou. Vzhledem k tomu, že se naše rodina již brzo rozroste o dvě princezny, tak už tím tuplem na odplenkování na spánek netlačím, abych ho tím spíše nezatlačila do kouta. I odplenkování na noc nechávám naprosto v jeho režii, protože už vím, že se to oplatí. Že dát dítěti důveru je pro ně největší odměna, která se nám (doufám) jednou vrátí v tom nejlepším slova smyslu.

 

Svého rozhodnutí nelituji a stejně to udělám v budoucnu i u holčiček.

I když byl bez plenek “až” po druhých narozeninách, tak to bylo vše tak přirozené, bez traumat, zadržování a vlastně bez problému. Problém mělo maximálně okolí, které tento přístup povětšinou nechápe a má k němu své výhrady. Jistě je spousta z vás, které se mnou také nesouzní a největší střety mám potom s maminkami, jejichž děti se právě i ve 3 letech počůrávají a jsou z toho nešťastné.. Proto tento článek neberte jako radu, ale čistě jako sdílení zkušenosti, kterou mám já se synem.

 

A co bych poradila tam, kde k počůrávání stále dochází? Nikdy není pozdě vzít to od začátku. Nabídněte, že plenku vrátíte zpět, pokud dítě chce a bude se tak cítit lépe. Vrátíte mu tak možnost převzít nad situací kontrolu a dospět si k odplenkování. Koneckonců je to jejich tělo…

Pokud toto vnímáte jako potupu či prohru, tak radu nemám.

 

Jakkoli se vám to teď může zdát těžké, je to opět jen období, které přejde. Zdravý školák či dospělý taky nechodí v plenkách a nepočůrává se… Zvládli jsme to nakonec všichni :)

 

Mějte krásné jarní dny

@vysoudilovadita