Odplenkování, díl I.
Je to až neuvěřitelné, pamatuji si, jak jsem na blog psala první článek a rok se s dalším rokem sešel a Gabínek brzo oslaví své druhé narozeniny. Od dvouleťáků se tak nějak očekává, že už budou bez plen, vždyť “vy už jste byli v roce bez plen” vzpomínají mnohé naše babičky a maminky…
KDY?
To je otázka, kterou si pokládá snad každá maminka. Univerzální odpověď prostě neexistuje. Já se snažím naslouchat synovi, takže veškeré kroky jsem dělala a dělám s respektem k tomu, co chce on. Někdo může namítat “co takové malé dítě asi tak může vědět”, ale já ho beru jako rovnocenného parťáka. Moje metrika je ta, že pokud chci respekt, tak musím respektovat i já.
DVA TÁBORY
U etapy odplenkování jsou pouze dva tábory. Rodiče, kteří se rozhodli, že teď je správný čas a rodiče, kteří to nechávají na dětech. Jak to vypadá v praxi?
“Je čas odplenkovat”, řekla maminka. A taková maminka posazuje dítě na nočník v pravidelných intervalech několikrát denně, většinou také bez ohledu na to, zda tam dítě být chce nebo nechce. Pokud nechce, tak ho tam “jakkoli” přidrží.
“Jééé to je ale šikovný chlapeček a kolik mu je?”.
“21 měsíců” odpovídám cizí ženě na dětském hřišti.
“Vypadá to, že ještě má plenky. Je to tak?”
“Ano, je to tak. Netlačím na něj, dospěje si k tomu.”. Po chvilce trapného ticha přichází odpověď, nad kterou se vždy jen blbě pousměju a napočítám do tří.
“No to jsou ti kluci, jsou prostě pomalejší”. Znáte to? Slyšely jste to? Maminky chlapečků, jak na tuto prupovídku reagujete? Teď ale zpět k věci.
VÝSLEDEK JE PLICHTA
Ať si vybereme cestu jakou chceme, tak výsledek je stejný. Dítě se prostě odplenkuje až přijde jeho čas. Fanynky prvního tábora mohou hrdě hlásit, že ještě před druhýma narozeninama “přes den bez plen” a fanynky druhého tábora se v tomto nemají čím pochlubit. ALE… Už se nemluví o tom, že pokud dítě není připraveno, tak je na cestě k odplenkování spousta pročůraných kalhot, postýlek, povlečení, spousta pláče, ale hlavně často i zadržování stolice, což může vést až ke zdravotním problémům.
A CO GABI?
Předpokládám, že už mě znáte, tak teď bez okolků napíšu, jak to probíhá u nás. Gabínek má svou hlavu a jak jsem psala výše, já to respektuju. U nás odplenkování začalo poměrně brzo (což rozhodně neznamená, že bude rychlé). Začátek “datujeme” s nástupem příkrmů a zahuštěním stolice. V tu chvilku přišlo odmítání kakání do plenky a jeli jsme tak z části bezplenkovou metodu. V reálném světě to vypadalo tak, že kdykoli jsem vypozorovala, že to na něj jde nebo začal tlačit, tak jsem musela pelášit na přebalovací pult, rozbalit plenku a počkat, až se vykaká. Od jeho 6 měsíců bych tedy prakticky asi byla i schopna spočítat kolikrát se do plenky vykakal. Z jedné strany to je sice fajn, ale na druhou stranu byl problém, když to na něj přišlo a my nebyli doma, často pak stolici zadržoval.
Nočník měl k dispozici od momentu, kdy se naučil samostatně sedět. Sednout si na něj v oblečení byla sranda, ale nahatý? Za žádnou cenu!!! Tak jsem to vždy tak cca jednou až dvakrát měsíčně zkusila a stále to nevycházelo. Zlom přišel po prvních narozeninách, kdy se mi nepodařilo vychytat jedno kakání a tak už začal tlačit do plenky. Nočník byl vedle a tak jsem to zkusila, posadila ho na něj a… VYŠLO TO! Za těch 9 měsíců, které od toho dne uplynuly se Gabča do plenky vykakal jednou. Jinak si vždy sám řekne, že potřebuje. Občas to i zneužívá jako záminku a jde si tam posedět jen tak a odpočinout si, nebo po mě chce číst knížku (hele taky si čtete na záchodě, tak se netvařte překvapeně :)).
Kolem 20 měsíce příšel další zlom a začal si říkat i na čůrání. Přešli jsme proto z části na kalhotkové plenky, které si nemůžu vynachválit! Došlo to tak daleko, že do plenky čůral jen ve spaní nebo v zápalu hraní. Na chvilku se ze mě stala matka prvního tábora, zasedla jsem k počítači a online objednala trenky. Když přišly byla jsem nadšená! Hmmm nadšená jsem však byla jen já. Za první dopoledne bez plen dvě nehody, které skončily slovy “mami plinku posim”. Po několik dalších dní následoval naprostý bojkot nočníku a došlo i k tomu jednomu kakání do plenky. Postupně asi do 4 týdnů už se situace zlepšila. Tento týden jsme utíkali (a to doslova) z hřiště, protože potřeboval kakat a pak jsem se zeptala, jestli chce trenky a odpověď “ano” mě překvapila. Ten podvečer tedy strávil v trenkách bez nehody. ALE :) znova si ještě o trenky neřekl. Takže se od nás rozhodně dočkáte ještě dalšího odplenkovacího dílu. Bezpečně ale vím, že se na něj můžu spolehnout a až mi jednou řekne "mami neci plinku", tak to bude bez nehod.
Ať už se rozhodnete odplenkovat vy nebo počkáte na dítě, přeju ať je to bez traumat na obou stranách. Ono pročůraný gauč nebo postel taky není nic příjemného.
Jen si neodpustím připomenout častý argument, který slýchám. “Plenky jsou přece taaaaak drahé.” No, myslím si, že rozšíření šatníku, aby dítě mělo v čem být a denní praní pročůraného oblečení popřípadě i povlečení a dek, stojí možná mnohem více než balík kvalitních plen.
S respektem k vám i dětem pro vás napsala