AKCE 15%! Kód : Zari , Doprava zdarma od 999,-kč vybranými dopravci.

Zamlklé těhotenství

 

ZAMLKLÉ TĚHOTENSTVÍ

 

Stačí tyto dvě slova říci nahlas nebo naťukat do klávesnice a v očích mám zase slzy a tělem projede mráz.

 

Dnešní doba sociálních sítí přeje jen těm šťastným koncům a odsunuje realitu na vedlejší kolej. Možná na úplně slepou kolej, protože pokud se vám něco stane, tak to není normální. Vždyť na Instagramu přece všude vidíme ty videa s růžovými a modrými konfetami a špatné konce už v naší době přeci nejsou… JSOU! Je jich mnohem více než vidíme a než jsme si schopni připustit.

 

Není IN o špatných koncích mluvit.

 

Tahle sociální masáž má za následek to, že pokud něco nejde podle plánu, tak v tom skončíte sami. Bojíte se cokoli říct nahlas, že vás společnost odsoudí a tak si se vší tou bolestí sedíte doma sami a utápíte se v depresi.

Tuhle ideu nechat si to pro sebe dost podporují i mnozí lékaří. “No víte paní Vysoudilová, ten první trimestr to je hop nebo trop, to ani nikomu neříkejte, že čekáte, to je takové no… No neříkejte…”. Myšlenka je krásná, ale právě tohle s sebou nese za následek to, že v té bolesti skončíme sami, protože to přeci raději nikomu nemám říkat. Logicky když to pak dopadne špatně, tak to pak taky nemusím nikomu říct a budeme dělat, že se to nestalo. Ale ono se to stalo. Vyhasl život. Vyhasl sen.

 

Co je zamlké těhotenství?

Jednoduše řečeno se děťátko přestane vyvíjet. Nevyvine se některý z životně důležitých orgánu, některý z těchto orgánů přestane pracovat nebo se vyskytne fyziologická vada neslučitelná se životem. Oproti spontánnímu potratu (který má také povětšinou na svědomí genetická vada miminka) nic nepoznáte. Vaše tělo je dál těhotné, máte nevolnosti, bříško roste. Většinou se neobjevují žádné bolesti, špinění či krvácení. A pak… pak najednou jdete na rutinní kontrolu, těšíte se, že se konečně objednáte na screening nebo dostanete těhotenskou průkazku a místo toho dostanete ránu do srdce - “je mi líto, miminko se nevyvíjí”.

 

Proč?
To je jistě první otázka, která vám prolétne hlavou. Bohužel u většiny časných těhotenských ztrát se odpověď nedozvíte. Problémem většiny ztrát v prvním trimestru je jak jsem již výše zmínila vada neslučitelná se životem. Může to být nevyvinuté srdce, plíce či mozek nebo selhání některého z těchto orgánů.

 

Mohla jsem to ovlivnit? Udělat něco jinak?

NE! U zamlklého těhotenství si nemáte co vyčítat.

 

Mám ještě šanci otěhotnět?

ANO! A dokonce máte velkou šanci, že příště bude vše v pořádku. Často se také po ztrátách miminka párům zadaří velmi brzo, protože se laicky říká, že je “pohnojeno”. Tělo je na těhotenství nastaveno a snaží se to tentokrát “nepodělat”. Nenechte se tímto ale strhnout a nepočítejte s tím, že když to poprvé zkusíte, tak to vyjít musí. Tělo je dokonalé a přesně ví, kdy je na další těhotenství připraveno a kdy ne.

 

Může se to stát znova?

ANO. Bohužel ano. Já jsem toho důkazem. První ztrátu jsme si prošli v květnu 2018 a v říjnu 2018 jsem otěhotněla se synem, kterého jsem donosila do termínu a až na běžné obtíže to bylo bezproblémové těhotenství zakončené nádherným porodem.

Nyní jsem znova otěhotněla v červnu a v srpnu na konci 10tt jsme se dozvěděli o další ztrátě.

 

Co dělat, když se to stane?

At’ vám kdokoli cokoli řekne, tak máte vždy tři možnosti. Musíte pak sama zvážit rizikovost každé z nich. Můžete:

  1. Vyčkat, že si tělo poradí samo
  2. Užít potratovou pilulku
  3. Podstoupit revizi dělohy - odborně řečeno kyretáž, laicky výškrab

 

 

Poprvé jsem zvolila přerušení tabletou, tzv. farmakologická metoda.

Jsem člověk, který se strašně bojí narkózy. Nenávidím, když mě někdo “vypne” a já nemám kontrolu nad situací. Proto pro mě napoprvé možnost vzít pilulku a nechat tak miminko odejít byla jasná volba. To, co popisuji je čistě moje osobní zkušenost, která neznamená, že to tak je vždy. Pro mě to ale byla naprosto otřesná zkušenost. Ve FN Ostrava jsme se domluvili s lékařem na této možnosti a měla jsem nastoupit následující den k půldenní hospitalizaci. Hospitalizace vypadala tak, že mi velice nepříjemná a arogantní sestra v nejtěžší chvíli mého života řekla, “tak si tady sedněte do jídelny, donesu ten prášek a hlavně ho nevyzvracejte. Za hodinu pak dostanete další. Bude vám blbě.”. Tím jakákoli naše společná komunikace skončila. Tabletku jsem vzala, první hodinka byla relativně v pořádku, po další tabletě přišlo peklo. Srdce mi bušilo o závod, studený pot po celém těle, závratě, mžitky před očima, přišel průjem a po něm jsem začala intenzivně krvácet. 3hod od aplikace první tablety mi stejná sestra řekla: “Tak běžte domů, tady mi to podepište. Bude vám blbě.” Manžel byl tehdy pracovně mimo a tak pro mě jela mamka, kterou ani nevpustili za dveře oddělení. Chodbou jsem se plížila doslova ode zdi ke zdi, mamka mě do auta táhla s tím, že jsem několikrát cestou k autu téměř omdlela bolestí. Ve srovnání s bolestmi po tabletě byl porod procházka růžovou zahradou.

Miminko odešlo ještě ten den odpoledne. Následující den jsem měla nesrazitelné horečky až téměř ke 40, které nakonec ustoupily. Po týdnu ustoupilo i krvácení. Šestinedělí bylo psychické peklo.

Menstruace se nedostavila ani po šestinedělí a tak jsem musela na “vyvolávačku”. Cyklus poté byl nepravidelný a otěhotnět se mi podařilo až po pěti měsícich.

 

Nyní jsem chtěla počkat na spontánní potrat, ale nakonec jsem se rozhodla pro kyretáž.

Poslední dobou je rozhodnutí vyčkat na spontánní potrat nebo jít na kyretáž cca na stejně tenkém diskuzním ledě jako přirozený porod vs. císařský řez.
Stejně jako u císařského řezu jsou někdy neoddiskutovatelné důvody k okamžité kyretáži, jindy jako třeba u mě to byla moje volba. Poté co mi můj gynekolog řekl, že jsme o miminko opět přišli jsem si šla tuhle nepříjemnou skutečnost nechat potvrdit do Havířovské nemocnice. Automaticky mi byly nabídnuty všechny tři možnosti a bylo na mě si vybrat. Druhý den jsem prostě buď měla přijít pro tabletu, objednat se k zákroku nebo nepřijít vůbec, když budu chtít počkat na potrat doma.

Po předchozí zkušenosti pro mě tableta nebyla volbou. Navíc potratová pilulka je neslučitelná s kojením. Kojení by muselo být přerušeno na 72hod.

Nebyla bych to já, kdybych nevymyslela něco mezi. Další den jsem se přišla objednat na kyretáž, kterou jsme naplánovali až na následující týden. Chtěla jsem mít jistotu, že miminko se opravdu nevyvíjí, protože po prvním ZT jsem pořád měla výčitky, jestli by náhodou nebylo v pořádku a jestli to náhodou nebyla chyba. Také jsem tělu chtěla dát šanci nechat miminko odejít. Po týdnu (a 3 týdnech od ukončení vývoje miminka) se mi přes všechny snahy nepovedlo spontánní potrat rozjet doma a nastoupila jsem do nemocnice. A víte co? Nelituji toho ani za mák. S duší miminka jsem se rozloučila po svém a MUDr. Gelnar, která mě přijímala k hospitalizaci mi dala možnost se i s “tělíčkem” naposled rozloučit na ultrazvuku. Tento přístup je přesně ten. který žena potřebuje. A tak jako císařský řez může být veden s respektem k matce, tak stejně to jde i u kyretáže. K zákroku jsem šla krátce po 8 hod, na mou žádost na sále po zákroku provedli ultrazvukovou kontrolu, zda se odstranilo vše. Po probuzení na dospávacím pokoji, kde jsem měla nonstop pozornost, natřepaný polštářek pod hlavou, pohlazení a hlavně pochopení a povzbuzení do dalšího boje jsem byla převezena na oddělení. V klidu mě nechali odpočívat, pípák na sestřičku mi podali na dosah. Ošetřovatelka mě kolem poledne doprovodila do sprchy, počkala než se vysprchuju, povídala si se mnou i během sprchování, aby měla jistotu že je vše v pořádku. Pomohla mi obléknout se a dovedla mě zpět na pokoj. Na pokoj mi pak donesli čaj, později oběd. Okolo 13hod mě přišla informovat MUDr. Gelnar o průběhu zákroku s tím, že se pomaličku můžu začít balit domů. Ve 14hod oficiálně propuštěla domů. Narozdíl od fakultky v Ostravě pro mě manžel musel dojít až na oddělení, podepsat informovaný souhlas o režimu v následujícíh 36hod a já najednou byla doma v pohodlí, bezpečí, šťastná že jsem zase se synem. V tomto momentě jsem 5tý den po zákroku a krvácím celou dobu velmi mírně. Psychicky jsem relativně v pořádku. Smutek stále chodí ve vlnách, ale bez problému se to dá zvládat. 

Za tento přístup, za podporu, že bude vše v pořádku a dalšího zdravého děťátka se dočkáme děkuju celému personálu gynekologicko - porodnického oddělení NSP Havířov.

 

Co dál?

ČAS! Dopřejte si čas, zahojte duši a zahojte tělo, Dodržte šestinedělí, podpořte hojení ženskými bylinkami jako je kontryhel či maliník. Zavrtejte se pod deku, koukejte se na filmy, seriály. Obejměte manžela/partnera, pokud už máte, tak mazlete vaše starší děti a hlavně neztrácejte víru, že to bude příště dobrý!

 

Co budeme dělat my?

Jelikož se u nás nejedná o první ztrátu rozhodla jsem se svěřit do péče odborníků v centru asistované reprodukce a podstoupit všechna dostupná vyšetření. Ale o tom někdy příště…

 

Ztráta miminka je součástí mnoha životů a nejste v tom sami!

Doufám, že tento článek pomůže byť i jedné jediné z vás. A i když se neznáme, tak neváhejte a napište mi na Instagramu nebo nechejte komentář pod článkem.

 

Posílám hodně sil všem, které si tím procházíte teď. Posílám obejmutí těm, které si tím prošly a mají ať už zahojené či nezahojené rány.

 

Po bouřce přichází duha. Naše duha se jmenuje Gabriel a jsem za něj tolik vděčná!!!! 

 

 

@vysoudilovadita