Porod

Můj porod.

 

Bilancování na konci roku mě inspirovalo k napsání toho nejintimnějšího, co můžu “s celým světem” sdílet. A to je příběh toho, jak se náš zázrak jménem Gabriel na svět dostal.

 

Těhotenství bylo dosti náročným obdobím, ke konci zejména proto, že malej byl hyperaktivní už v bříšku (a taky mu to zůstalo) a proto se moje děloha občas bránila všem kopancům stažením, takže jsem si bolavé poslíčky užívala asi od 30tt. A až vám zase někdo chytrý řekne, že až to budou opravdové kontrakce a nebudou to poslíčci tak to poznáte… ehm… nepoznáte… Dokonce mi moje kamarádka řekla, že ji poslíčci poslali do porodnice předčasně i s druhým synem a to si řeknete, že po prvním porodu už přece víte :) ale to jsem odbočila…

 

Termín porodu jsem dle ultrazvuku měla ve středu 17.7. a ten den jsem si to vesele nakráčela do porodnice na ozvy a stejně jako už 3 týdny předtím byl nález stejný - otevřena na prst a na porod to nevypadá. Upřímně byla jsem trošku zklamaná, protože každý den na konci těhotenství trvá týden a už jsem se malého nemohla dočkat, ale naladila jsem se na to, že už to bude brzo a že si to malej zajistí sám. A tak jsme se večer dívali s manželem na film, ulehla jsem a docela se vyspala. 18.7. se mi o budíček postaral v 6:30 odchod hlenové zátky po kterém následovalo drobné špinění. Celý den už poslíčci vážně boleli, ale ještě jsme si stihli v poledne zajít na oběd, dát si společně večeři a omrknout oblíbený seriál.

Pravidelné kontrakce začaly v 19:30, chtěla jsem si být jista, že už je to konečně “ono” a tak jsem je doma prodýchávala až do 23hod a pak jsme se vydali do porodnice….

Nebudu lhát, očekávala jsem, že při příjezdu budu otevřená už tak alespoň na 6cm ( ideálně na 8:) ), protože kontrakce už byly tou dobou co 2 minuty. K mému překvapení porodní asistentka po vyšetření prohlásila, že jsem teprve na dva prsty a že mě ještě pošlou domů. Co???? Trošku jsem se orosila při představě jak to teda bude bolet pak, až se budu skutečně otvírat! Nicméně jsem si lehla na monitorování srdečních ozev malého, kde byly zřetelné krátké intervaly mezi kontrakcemi a po 20min monitorování jsem byla najednou otevřená už na 4cm. “Sestro, tady rodíme. Příjem.”. Když jsem to slyšela, srdce mi vyskočilo až do krku. Ne však strachem, ale štěstím, že už se se synem konečně potkáme a ten vytoužený okamžik už je tady! Kolem půlnoci jsem se dostala na porodní box, kde mě porodní asistentka připravovala k porodu. Kolem 1 hodiny ráno jsme si dali s manželem poslední “bezdětné” selfíčko a já se uložila na porodní lůžko. O necelé dvě hodiny a asi 645 kontrakcí později, ve 2:56 se narodil Gabriel, 3250g a 49cm. Druhou dobu porodní jsem prakticky “neměla” a tedy během asi 10min a tří zatlačení jsem se stala mámou. Po porodu nám dopřáli dvouhodinový bonding a mě s každým nádechem malého docházelo, jak obrovské štěstí mám, že můžu svého zdravého chlapečka držet v náruči. Vlastně od momentu, kdy mi lehl na hrudník už jsem nevnímala nikoho než syna a trošku i manžela. Dokonce jsem si ani neuvědomovala porod placenty :) Měla jsem pocit, že nějak zázračně vyšla sama (ach ty hormony).

 

Často se mě ptají na předporodní kurzy, duly, porodní asistenky, porodní plán atd. Já se rozhodla tak, jak mi velel instinkt. Porodila jsem proto bez éterických olejů, mandal, manter, vlastní duly či asistenky a dokonce i bez předporodního kurzu. Rozhodla jsem se věřit sobě a personálu porodnice v Havířově a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí. Porodila jsem pouze za přítomnosti manžela a porodní asistentky paní Petry Mrázkové (moc děkujeme!). A dokonce jsem porodila v polosedu, komorně ve čtyřech (přišla za námi ještě dětská sestra), bez rituálů, v kritizované poloze, ale za to bez poranění a odnáším si nejkrásnější zážitek života. Jedním dechem ale dodávám, že pokud vám cokoli přinese klid a sebevědomí k porodu, tak si klidně vezměte s sebou na sál manžela, kamarádku, maminku, tatínka, babičky, dědečky, armádu asistentek, někoho kdo vám bude servírovat hroznové víno do pusy i sousedku od vedle pokud vám to pomůže. Okolí si sice bude ťukat na čelo, ale je to vaše volba.

Nejsem ezo člověk, ale jednoduše zkuste poslouchat svůj instinkt a na porod se těšte. Věřím, že pokud tam půjdete smířeny s tím, že to budebolet, hodně bolet (a reálně to bude bolet ještě víc), ale na konci veškeré té agónie vás čeká to nejcennější, co vám život může dát, tak to nemůže dopadnout jinak než skvělým zážitkem. Miliardy žen porodily před námi a miliardy porodí po nás, tak si nenechte ty cenné chvilky zkazit tím, že personál nevyhověl každému vašemu rozmaru nebo že jste si to vysnily jinak. A pokud vás čeká císařský řez? Je to zcela jistě nemilé a nepříjemné, pokud jste si přála přirozený porod, ale není nakonec jedno, zda děťátko přijde “oknem nebo dveřmi”? Důležité je zdraví vás dvou (pokud čekáte vícerčata, tak vás všech).                                                  

      73085017_1139767022894663_4052187084113313792_n

by: Dita Vysoudilová