SUPERMÁMY, MAMZILLY A JÁ

SUPERMÁMY, MAMZILLY A JÁ                          

                                                                           

 

O mužích se říká, že si svá ega poměřují drahými auty, hodinkami, milenkami zkušenostmi a já si dlouho myslela, že ženy tohle nedělají. Dělají! Svá ega poměřují tím, jaké jsou matky!

Když se jedná o chvilky, kdy si stěžujeme na své protějšky, tak to táhneme za jeden provaz a ONI (ti chlapi) jsou prostě taaaaaaaaaak hrozní. Jak však ženy táhnou za provaz v otázkách mateřství? Tak to pozor, to skoro každá je odbornicí od medicíny, přes logopedii, pedagogiku až po lidové léčitelství… A v tom svém “jájství” (já dělám tohle a tamto a ty bys měla taky) si často tyto supermámy nevidí do pusy a neuvědomují si, že jejich slova bolí.

           

Mamzilly jsou pro mě ještě o level výš než supermámy, protože ta kam “stoupne” tam zanechá totální spoušť… Spoušť ve vaší hlavě. Mamzilly si na vás hojí buď své supermateřské schopnosti nebo naopak nedostatek svého sebevědomí.
            Můžeme to svádět na hormony, ale fakt je ten, že každá chceme být pro své dítě tou nejlepší mámou a kdokoli to zpochybňuje stane se pro nás nepřítelem číslo jedna. Logicky se s takovou mámou stýkat nechcete, nepotřebujete slyšet co děláte špatně, nepotřebujete slyšet, že ona je lepší mámou.

            Nejdůležitějším krokem k zachování zdravého sebevědomí je obklopit se matkami, které jsou stejného ražení, jako jste vy. Ano, jsou to ty mámy, kterým klidně pošlete fotku “nálože” v českeplence, aby posoudily, zda je to ještě normální. Jsou to ty mámy se kterými si dáte dvojku červeného a nezavolají na vás sociálku. Jsou to ty mámy, se kterými můžete žertovat jak velké dítě se ještě vejde do baby boxu nebo ty mámy, které své ditě nevydezinfikují od hlavy k patě když si půjčí hračku toho vašeho miminka. Jsou to ty mámy, kterých se každý den můžete ptát co máte obléknout a jestli je venku zima :)

            Co ale dělat, když mamzilly a supermámy ničí vaše mateřské sebevědomí? Jednoduché řešení je nestýkat se s nimi, ale to nejde, když takovou mámu máte třeba v rodině nebo je to vaše dlouholetá kamarádka a nechcete o ni přijít. Prvním krokem a ideálem je si o tom promluvit, říct si co je dobře míněná rada a co je šikana a společně se tomu zasmát a říct si, že vykojené mozky jsou prostě právoplatná diagnóza :) Když to však takhle hladce najde obrňte se trpělivostí a kdykoli zapochybujete o tom, jestli jste dobrá máma vzpomeňte si na radu mojí kamarádky Verči. Ta mi řekla, ať se nestresuju ničím a nastavím si to s malým dle toho, jak to vyhovuje MĚ a on to tak přijme. A je to ta nejlepší rada, kterou jsem dostala! Ehm no hned po radě kamarádky Míši, která mi řekla, že důležité je se z toho nepos*at - to je taky top rada!

Tak si to taky zapamatujte a zapište si někam pro případ nouze…. Každá děláme pro své dítě to, co považujeme za nejlepší a nepřísluší nikomu soudit mámu, která se o své dítě stará. Jen to dělá
jinak než vy…. A když vše selže a jako špatná máma si připadáte tak bežte za svými dětmi a podívejte se jim d

o očí - tam uvidíte čistou lásku. Pro ně nejsme mámy, pro ně jsme středobod jejich vesmíru, dokonalé bytosti, jejich první superhrdinky, jejich jistota, přístav, teplo, plné břísko a nekončící láska.

Tak vy, mamzilly a supermámy, zkuste taky zařadit neutral.

Vaše děti vás milují stejně jako ty naše milují nás.

 

 

 

 

by @ditavysoudilova

 

 

/ecomail